Ahoj, jmenuji se Lucka,

už jako malá holka jsem věděla, že chci pracovat se zvířaty. Jediná práce spojená se zvířaty, kterou jsem v té době znala byla veterinární lékařka a tak jsem se rozhodla, že se chci vydat touto cestou. Proto, když přišlo rozhodování, kam na střední školu byla střední vetrinární škola jasnou volbou. A to až tak moc, že jsem na ni podala obě možné přihlášky, jen každou na jiné zaměření. V průběhu střední školy jsem se rozhodla, že pozice veterinární lékařky není pro mě, ale touha po dalším vzdělávání tam stále byla. Rozhodla jsem se tedy podat přihlášku na vysokou školu ČZU na bakalářský obor Kynologie.V průběhu studia jsem začala pracovat jako veterinární asistentka na veterinární klinice MyVet v Jesenici, kde částečně působím dodnes. 

 

Zároveň jsem si v té době adoptovala svého prvního vlastního psa, Falca (tehdy Tondu) z útulku Dogpoint. Vždycky jsme v rodině nějaké psy měli, ale tohle byl můj první vlastní vysněný pes. Zpočátku to bylo takové roční nejisté rozjančené trdlo co se bálo první den vyjít i z bytu nebo sejít schody. To jsme během prvních několika dní překonali, ale po cca 3 týdnech, kdy se u mě Falco rozkoukal se začala projevovat jeho reaktivita na psy, cyklisty a postupně i lidi. Ačkoliv jsem se snažila s tímto chováním pracovat, nevěděla jsem, co vlastně dělám a podle toho to taky tak vypadalo a výsledky nebyly téměř žádné. Rozhodla jsem se proto přihlásit na cvičák. Lektorka mi ale řekla, že mohu s Falcem přijít, až budeme alespoň 6 týdnů spolu, že do té doby se mám na jakoukoliv práci s ním vykašlat. To bylo ale nereálné a po mém naléhání nakonec svolila, abychom na lekci přišli dříve. Ačkoliv věděla o našem problému, kdy Falco štěkal a vyjížděl na všechny psy, odvedla nás spolu s dalšími 3 lidmi a jejich psy do stanu o velikosti 4×4 m. Lekce byla vedena formou plnění jednotlivých povelů jako je sedni nebo lehni, vzájemnému míjení se psů u nohy atd. No prostě aktivity, které Falco v jeho tehdejším rozpoložení naprosto nezvládal a tak štěkal, tahal a nevnímal. Na konci lekce mi lektorka řekla, že takto nevychovaní psi u ní nemají co dělat a že bude můj pes vždycky agresivní. 

 

Odmítla jsem se s tímto jejím závěrem smířit a tak jsem vyhledala individuálního trenéra zaměřujícího se na pozitivní metody výcviku. Seznámil mě s tím, jak mám se psem, jako je Falco pracovat a jak ke tréninku přistoupit. Naprosto mě to pohltilo, nebylo procházky, na které bychom alespoň trochu netrénovali a pokrok byl velice brzy vidět. Začala jsem se o téma pozitivního výcviku více zajímat a hltala jakékoliv nové informace ať už z knížek, webinářů nebo blogů. Otevřelo mi to naprosto jiný směr, ke kterému bych se bez Falca pravděpodobně jen tak nedostala. Zároveň jsem se začala více zajímat o welfare zvířat a rozhodla se podat přihlášku na pokračující magisterský obor Management zdraví a welfare zvířat. 

 

Po necelém roce od adopce však přišel zlom. Po příchodu domu mě Falco napadl a prokousl mi obě předloktí a prso. Sundavat ho ze mě musel až můj bývalý partner. Dali jsme si od sebe s Falcem týdení odstup, ve kterém jsem mu domluvila celkovou prohlídku na veterině, jestli jeho chování není způsobeno nějakým zdravotním problémem a s brekem zavolala do útulku s tím co se stalo a že pokud to nepůjde, můžu k nim Falca odvést. Po veterinární prohlídce se nám objevila možná příčina. Hypofunkce štítné žlázy, nasazení terapie nemělo na jeho reaktivitu vliv, ale byl mnohem veselejší, hravější a spokojenější. Ještě několik následujících měsíců na mě Falco po příchodu domů vrčel, ale nepřestávala jsem to vzdávat a pracovali jsme na tom. 

 

Dnes je to můj veliký parťák a jsem mu vděčná za všechno, co jsem se díky němu mohla naučit. Poznala jsem díky němu velké množství skvělých lidí a objevila svou velkou vášeň, trénink psů. Vzdělávala jsem se proto dál, abych mohla následně předávách své znalosti dalším majitelům psů. Díky Lucce z DogPlanet, které jsem mohla koukat pod ruce při jejích lekcích mohu nyní předávat své získané znalosti Vám, mým klientům.