Kdo jsem
O mně
Ahoj, jmenuji se Lucka.
Už od dětství jsem věděla, že chci svůj život spojit se zvířaty. Právě proto jsem vystudovala střední veterinární školu a později pokračovala studiem kynologie na České zemědělské univerzitě.
Během bakalářského studia jsem začala pracovat jako veterinární sestra na veterinární klinice MyVet v Jesenici, kde působím dodnes. Každý den tam vidím, jak výrazně může zdravotní stav, bolest nebo dlouhodobý stres ovlivnit chování psa. Díky této zkušenosti se dnes při své práci nikdy nedívám pouze na samotné chování, ale vždy se snažím hledat souvislosti.
Touha porozumět zvířatům mě ale vedla dál, a proto jsem navázala magisterským studiem Management zdraví a welfare zvířat. Právě vysoká škola mi otevřela úplně nový pohled na chování zvířat. Díky studiu etologie jsem začala mnohem více přemýšlet nad tím, proč se zvířata chovají tak, jak se chovají, a jak jejich chování ovlivňuje prostředí, zdravotní stav nebo předchozí zkušenosti.
Přesto si nemyslím, že právě školy nebo pracovní zkušenosti ze mě udělaly člověka, kterým jsem dnes.
Tou největší školou se pro mě stal můj vlastní pes.
Falco změnil můj pohled na psy
Falca (tehdy Tondu) jsem adoptovala z útulku Dogpoint. Byl to můj první vlastní pes a zároveň splněný sen.
První dny byl nejistý, bál se vyjít z bytu i sejít schody. Když si ale na nový domov zvykl, začala se naplno projevovat jeho reaktivita na psy, cyklisty i některé lidi.
Stejně jako mnoho jiných majitelů jsem tehdy hledala odpověď na otázku:
„Co mám dělat, aby se to změnilo?“
Zkoušela jsem různé rady a postupy, ale výsledky byly minimální.
Rozhodla jsem se proto přihlásit na cvičiště.
Přestože trenérka věděla, že Falco reaguje na ostatní psy, ocitli jsme se společně s dalšími týmy v malém prostoru, kde se po něm očekávalo, že bude plnit povely, soustředit se a zvládat míjení ostatních psů.
Nezvládal to.
Na konci lekce jsem si odnesla větu, na kterou dodnes nezapomenu:
„Takto nevychovaní psi u mě nemají co dělat. Váš pes bude vždycky agresivní.“
Dnes už vím, že problém nebyl v tom, že by Falco byl nevychovaný.
Jen se ocitl v situaci, kterou v tu chvíli jednoduše nezvládal.
Tehdy jsem tomu ale ještě nerozuměla.
Hledání jiné cesty
Nechtěla jsem se s touto odpovědí smířit.
Začala jsem hledat jinou cestu a obrátila se na trenéra pracujícího pozitivními metodami.
Poprvé jsem pochopila, že za chováním psa nemusí stát neposlušnost nebo snaha „dominovat“, ale často nejistota, strach, přetížení nebo nepochopení situace.
Najednou přestalo být důležité jen to, co pes dělá.
Mnohem důležitější bylo pochopit, proč to dělá.
Každá společná procházka se tak stala příležitostí zkoušet nové věci, pozorovat Falcovy reakce a postupně lépe rozumět tomu, co mi svým chováním říká.
Začala jsem se intenzivně vzdělávat prostřednictvím knih, webinářů, seminářů i praktických zkušeností. Čím více jsem se učila, tím více jsem si uvědomovala, že práce se psy není jen o samotném tréninku, ale především o porozumění jejich potřebám, emocím a celkovému welfare.
Když ani trénink nestačí
Přibližně rok po adopci přišel okamžik, který všechno změnil.
Po příchodu domů mě Falco vážně napadl.
Byla to jedna z nejtěžších situací, které jsem se psem zažila. Na několik dní jsme od sebe museli být oddělení a já začala řešit otázku, kterou si nechce položit žádný majitel.
Má náš společný život ještě pokračování?
Současně jsme absolvovali důkladné veterinární vyšetření.
Ukázalo se, že Falco trpí hypofunkcí štítné žlázy. Léčba sice nevyřešila jeho reaktivitu, ale výrazně ovlivnila jeho celkovou pohodu. Byl veselejší, hravější a spokojenější.
Právě tehdy jsem si naplno uvědomila, jak úzce spolu souvisí zdravotní stav a chování psa.
Díky práci veterinární sestry jsem si tuto zkušenost postupně začala potvrzovat i u dalších psů. Čím déle pracuji na veterinární klinice, tím více vidím, že změna chování často nezačíná novým tréninkovým plánem, ale správně položenou otázkou:
Nemůže být za tím ještě něco dalšího?
Cesta porozumění
Dnes je Falco mým parťákem a zároveň psem, kterému vděčím za mnohem víc, než jsem si kdy dokázala představit.
Díky němu jsem pochopila, že za každým chováním existuje nějaký důvod.
Že neexistují univerzální návody, které fungují na všechny psy stejně.
A že skutečná změna nezačíná prvním povelem, ale snahou porozumět tomu, co pes prožívá.
Právě na těchto zkušenostech dnes stavím svou práci.
Při své práci propojuji tři oblasti, které podle mě nejdou oddělit – moderní trénink psů, etologii a veterinární medicínu.
Díky tomu se nesoustředím jen na to, co pes dělá, ale především na to, proč se tak chová. Někdy vede cesta ke změně přes samotný trénink, jindy přes úpravu prostředí, změnu očekávání nebo doporučení veterinárního vyšetření.
Každý pes je jiný. Stejně jako každý člověk.
Proto se nejdříve snažím poznat psa, jeho člověka i jejich společný příběh. Hledáme souvislosti, pojmenováváme příčiny a teprve potom společně hledáme cestu, která bude dávat smysl právě jim.
Protože věřím, že když svému psovi lépe porozumíme, dokážeme společně zvládnout mnohem víc než jen naučit několik nových cviků.
